Statement

Copied from the original statement signed by Mrs. Ruth Morgensternová, residing in Brno, Na ponávce 10

former prisoner in the Bergen-Belsenconcentr. camp and a labor camp in Estonia

Transport Be Theresienstadt - Estonia.

I. IX. 1942 departure from Theresienstadt, direction Riga. The journey went well; the escort was decent. The train stands in Riga for a day and then rides on to Estonia. After a five-day journey, the train stops 25 km from Tallinn in Raasiku. The SS and SD, with beautiful, blue buses, are waiting for us there. We stand in front of the train and one SSman selects the young people who will apparently be walking. The rest are told to put away their luggage and step onto the bus. We’ve heard no news of them since. We, the young ones (75 women and about 150 men), leave on trucks with all of the luggage from the transport to the nearby JAGALLA camp. It’s a camp in the middle of a forest, with old, broken down buildings, surrounded by a barbed wire fence. The Lagerführer is an Estonian SDman; his adjutant a Baltic German. The guards are Estonian. Our valuables and extra clothes are taken away on the first evening (body search). The next day, our clothes are returned. Three days later, they lead us to large buildings where we unpack and sort the items from our transport. The men, whom we glimpse from far away, are sent to work in the forest. Only the sick return to us, and they are sent away, allegedly to Dorpat, where there is an infirmary. Supposedly, the rest of the transport is there, but we never heard from any inhabitant of Dorpat that there were Jews there. Women are treated well; men fare far worse, especially when they work outside, where the Estonians rob then and don’t give them anything to eat. The food is not bad; connection to the outside world is impossible. In October, another transport arrives from Germany (Frankfurt and Berlin). Once again, luggage and some of the people go to Jagälla. In December, a large transport of women leaves for Revala (Tallinn) and supposedly to Dorpat (only the older and sick). The rest of the women (there are 45 of them and almost all are Czech) move into very nice buildings. After their work in Schleuse is done, the women go to the forest to chop down trees and tear down old buildings. The work is very hard. In August 1943, the rest of the women leave for Tallinn; the camp is liquidated. Before we leave, most of our things are taken away from us. In Tallinn, we live in the central prison, where we meet up with the first transport, and work together doing cleaning work in the port under the supervision of the OT. Here, we see the men from our transport who also return to the prison after their work is done. The food in prison is terrible, but we can sometimes procure something for ourselves.

In December 1943, all of the women leave Tallinn and go to EREDA (about 30 km from Narva). The men remain in Tallinn, and this is where we last hear from them in March 1944. Ereda is a small camp. It already houses about 1,000 Jews from Lithuania (Vilnius and Kovno) and Latvia. They are lice-infested and without their belongings. In the surrounding area, there are several other similar camps. There are also several Czechs there, arriving from Riga. The SS has already taken leadership of it; guards are Est. and O.T. The food is bad, but we have the option to obtain things for ourselves, but only the fearless among us attempt this. We work in the forest and on the construction of a new camp a few km away. There is typhus; there are sick people; the elderly and children are constantly sent away (most likely to Auschwitz). When the Russians approach (in July 1944), we depart for Tallinn, where a boat is supposed to be waiting for us. It’s not there, and so we go to a suburb of Tallinn to a large meadow, where we stay for three weeks with no shelter. We dig trenches. There is famine in the camp. In August, we finally sail to Germany. We sail for five days without food. We arrive in Danzig and sail down the Vistula to Stutthof. There, we are sent to the baths, our belongings are taken away, and we are given new clothes. Our hair was already cut before we left Estonia. Women who are capable of working leave for Hamburg after three weeks to work in a munitions plant. From there, we are evacuated in April 1945 to Bergen-Belsen,

Signature:

Schicková

Statement copied by:

Helena Schicková

copied from the original statement

Signature of witnesses:

B. Gerzonová

Accepted on behalf of the documentation campaign: Scheck

On behalf of the archive:

Protokol

který jest opsán dle původního, pí. Ruth Morgensternovou podepsaného protokolu, bytem Brno, Na ponávce 10

bývalým vězněm koncentr. tábora Bergen-Belsen a prac. táb. v Estonsku

Transport Be Terezín - Estonsko.

I. IX. 1942 odjezd z Terezína, směr Riga. Cesta byla dobrá, doprovod slušný. V Rize stojíme den, pak odjíždíme dále, do Estonska. Po pětidenní cestě vlak staví 25 km od Tallinu v Raasiku. Tam nás čeká SS a SD s modrými, krásnými autobusy. Stojíme před vlakem a jeden SSman vybírá mladé lidi, kteří prý půjdou pěšky. Ostatní jsou vyzváni odložit zavazadla a vstoupit do autobusu. Od té doby není od nich zpráv. My mladí (75 žen a asi 150 mužů) odjíždíme na nákladních autech se zavazadly od celého transportu do nedalekého tábora JAGALLA. Je to tábor uprostřed lesa, se starými, rozbitými barákami, ohraničený ostnatým drátem. Lagerführer estonský SDman, jeho adjutant baltický Němec. Hlídka je estonská. Prvý večer jsou nám odebrány cenné věci a přebytečné šaty. (tělesná prohlídka). Šaty nám byly příští den navráceny. Po třech dnech nás odvádí do velkých baráků, kde třídíme a vybalujeme věci z našeho transportu. Muže, které vidíme jen zdaleka, posílají na lesní práce, odkud se k nám vracejí jen nemocní, kteří jsou zas posíláni dál, prý do Dorpatu, kde je lazaret. Tam prý je i zbytek transportu, ale nikdy jsme od žádného dorpatského obyvatele neslyšeli, že jsou tam Židé. Zacházení se ženami dobré, mužům se daří hůř, zvlášť venku na práci, kde je Estonci oberou a nedávají jim jíst. Jídlo je poměrně dobré, možnost spojení se světem není. V říjnu přichází další transport z Německa (Frankfurt a Berlin). Opět zavazadla a část lidí do Jagälly. V prosinci odjíždí velký transport žen do Revalu (Tallin) a prý do Dorpatu (tam jen starší a nemocní). Zbytek žen se stěhuje do velmi pěkných baraků (je jich 45 téměř samé Češky). Po skončení práce ve Schleusce chodí ženy do lesa kácet stromy a bourat staré baráky. Práce jest velmi těžká. V srpnu 1943 odjíždí zbytek žen do Tallinu, tábor se likviduje. Před odjezdem je nám většina věcí odebrána. V Tallinu bydlíme v centrálním vězení, kde se setkáváme s prvním transportem, pracujeme společně na odklízecích pracích v přístavu pod dohledem O.T. Tam též vídáme muže z našeho transportu, kteří po skončených pracích přicházejí rovněž do vězení. Strava ve vězení je hrozná, ale máme možnost si občas něco zaopatřit.

V prosinci 1943 odjíždějí všechny ženy z Tallinu do EREDY t. j. asi 30 km od Narvy. Muži zůstanou v Tallinu, odkud máme v březnu 1944 od nich poslední zprávu. Ereda je malý tábor, kde už je asi 1 000 Židů z Litvy (Vilno a Kovno) a Lotyšska. Jsou zavšivení a bez věcí. V okolí je ještě několik podobných táborů. I několik Čechů je tam, kteří přicházejí z Rigy. Vedení tu již má SS, dozor Est. a O.T. Strava špatná, ale možnost si něco zaopatřit, ovšem pro odvážné. Pracuje se v lese a na výstavbě nového tábora, který je několik km vzdálen. Je tu tyfus, nemocní, staří a děti jsou stále posíláni pryč (pravděpodobně do Osvěnčíma). Když se Rusové blíží, (v červenci 1944), odjíždíme do Tallinu, kde má být pro nás loď. Ta tu není, a proto vystupujeme v předměstí Tallinu na velké louce, kde zůstáváme bez přístřeší tři neděle. Chodíme kopat zákopy. V táboře je velký hlad. V srpnu odjíždíme konečně lodí do Německa. Jedeme pět dní bez jídla. Přijíždíme do Danzigu a odtud po Visle do Stutthofu. Tam procházíme koupelí, jsou nám odebrány věci a dány nové šaty. Ostříhány jsme už byly před odjezdem z Estonska. Práce schopné ženy odjíždějí po třech nedělích do Hamburku na práci do muniční továrny. Odtud jsme v dubnu 1945 evakuovány do Bergen-Belsenu,

Podpis:

Schicková

Protokol opsala:

Helena Schicková

opsáno podle původního protokolu

Popis svědků:

B. Gerzonová

Za dokumentační akci přijal: Scheck

Za archiv: