Hanuš Gibián, the experiences in Nováky labour camp (Slovakia) and hiding in the mountains
Metadata
Document Text
Statement
written with Hanuš Gibian, born 15. 8. 1902 in Prague, in the Nováky labor camp, Prijevica district, Slovakia, residing in Prague I., Rybná 8, Czech nationality, occupation bank clerk.
From 1941 to September 1944, I lived with my two-member family (wife and son) in the Nováky camp, Prijevica district, Slovakia. I worked there in the construction administration. We were housed in wooden buildings; families lived together, the unmarried separately. The food was fair. At first, the camp was supervised by Hlinka’s guards, who were extremely cruel. Later, Hlinka’s guards were replaced by Slovak policemen. In September 1944, at the beginning of the Slovak uprising, the camp was abolished and the Jewish inhabitants of this camp were allowed to move freely throughout the space occupied by the Slovak National Council.
As a result of the gradual occupation of Slovakia by the German army, I escaped together with my family to the area around Banská Bystrica, where I worked in the state refinery in Dubová until October 28th 1944. When the German army approached Banská Bystrica, we were forced to hide in the Slovak mountains. After wandering aimlessly for three whole days, during which the Germans twice shot at us, we were captured on 1. 11. 1944. German SSmen gathered all of us together in a meadow and asked us if we were Jews. Those who could provide papers proving they were Aryan were released. The Jews were told to immediately hand over their watches, money, and all of the valuables that they had on them. The SSmen told us that we would no longer need them. Then, the SS leader ordered us to be transported and notified us that a patrol of 2 soldiers would accompany us, promising that nothing would happen to us. On our way down from the mountains, we were joined by 4 more SSmen, so there was a total of 6. They took us to a meadow where the SSmen hung back and ordered us to walk toward Banská Bystrica and to stay together. After we had gone forward for about 10 steps, they began to shoot us in the back. They fired until everyone (42 people) lay dead or half-dead. They then examined each body and took whatever they liked, and murdered anyone who wasn’t dead yet with a shot to the dead. I pretended to be dead as well as a 14-year-old girl who was covered by her father’s overcoat. By a miracle, she was saved. This happened on November 1st, 1944, at 13:00 in the gap between Kozí Chrbát and Prašiva in the Lower Tatra Mountains, near the village of Hiadel.
Signature:
Marta Kratková
Hanuš Gibian
Signatures of witnesses:
Berta Gerzonová
Jan Müll 1Note 1 : uncertain
Robert Weinberger
Karel Liewerand
On behalf of the archive: Alex. Schmiedt
Documentation campaign
19. XI. 1945
Zeev Scheck
Protokol
sepsaný s Hanušem Gibianem, nar. 15. 8. 1902 v Praze, z pracovního tábora Nováky, okr. Prijevica, Slovensko, bytem v Praze I., Rybná 8, národnosti české, povoláním bankovní úředník.
Od roku 1941 do září 1944 žil jsem se svojí dvoučlennou rodinou /: manželka a syn :/ v táboře Nováky, okres Prijevica, Slovensko. Tam jsem pracoval ve stavební správě. Byli jsme ubytování v dřevěných barácích, rodiny bydlely pohromadě, svobodní zvlášť. Stravovací podmínky byly ucházející. Tábor byl zpočátku pod dozorem Hlinkovy gardy, která se vyznačovala surovostí. Později byla Hlinkova garda vystřídána slovenskými četníky. V září 1944, začátkem slovenského povstání, byl tábor zrušen a židovští občané tohoto tábora směli se volně pohybovati na prostoru ovládaném slovenskou národní radou.
Následkem postupného obsazení Slovenska německou armádou prchli jsme s rodinou do okolí Banské Bystrice, kde jsem až do 28. října 1944 pracoval ve státní rafinerii v Dubové. Když se německá armáda blížila k Banské Bystrici, byli jsme nuceni ukrýti se ve slovenských horách. Po třídenním bloudění bez cíle, po kterém Němci dvakrát na nás stříleli, byli jsme 1. 11. 1944 chyceni. Němečtí esesáci soustředili nás na jedné louce, ptali se nás, zdali jsme Židé, přičemž lidé, kteří se mohli vykázat árijskými papíry, byli propuštěni. Židé byli vyzváni, ihned odevzdat hodinky, peníze a všechno cenné, co měli při sobě, při čemž esesáci se vyjádřili, že to už nebudeme potřebovat. Potom nás dal velitel SS odtransportovat s upozorněním, že nás doprovodí hlídka 2 vojáků, a že se nám nic nestane. Cestou z hor dolů přibyli ještě 4 esesáci, takže jich celkem bylo 6. Vedli nás na jednu louku, esesáci zůstali pozadu a dali nám příkaz, abychom šli směrem na Banskou Bystrici a zůstali pohromadě. Když jsme se vzdálili asi 10 kroků, začali na nás zezadu střílet. Stříleli tak dlouho, až všichni /: 42 osob :/ zůstali v mrtvém neb polomrtvém stavu ležet. Pak prohlíželi každou jednotlivou osobu, vzali si ještě, co se jim líbilo, a zavraždili každého, kdo ještě nebyl úplně mrtev ranou do hlavy. Já jsem se vydal za mrtvého, rovněž jedna 14 letá holčička, která byla přikryta pláštěm svého otce, zázrakem se zachránila. Bylo to 1. listopadu 1944 ve 13 hodin v sedle mezi Kozím Chrbátem a Prašivou v Nízkých Tatrách, blízko obci Hiadel.
Protokol přijala: Vlastnoruční podpis:
Marta Kratková
Hanuš Gibian
Podpis svědků:
Berta Gerzonová
Jan Müll 1Note 1 : uncertain
Robert Weinberger
Karel Liewerand
Za archiv: Alex. Schmiedt
Dokumentační akce
19. XI. 1945
Zeev Scheck
References
- Updated 8 months ago
- Židovské muzeum v Praze
- COLLECTION.JMP.SHOAH/DP
- English
- The collection contains 90 box...
- Updated 8 years ago